Chevaux

1.Jazdíš na koňoch?
2.Kde žiješ SR, ČR a aká časť
3. Tvoje naj zviera, ktoré miluješ a jedno ktoré nenávidíš
4. Aká hudba sa ti páči?
5. Aké plemeno koňa sa ti páči najviac?
6.Ako si sa sem dostala?
7.Tvoja obľúbená koňská súťaž?
8. Obľúbený šport
9. Obľúbený film, seriál a tak?
10.Meno koníka na ktorom jazdíš, alebo vlastníš, ak nerobíš ani jedno meno ktoré by si dal/a koníku ty
11. tvoji kamaráti tu
12. Nakoniec niečo o tvojej povahe
13. na toto nemusíš odpovedať, ale koľko máš rokov?

1. Ano i ne - sama nevím.. Totiž již dva roky navštěvuji jednu stáj, sice dva roky, ale jen dvakrát do týdne (s vyjímkou prázdnin.) Možná i kvůli tomu mi tam ještě nesvěřili pořádně žádného koníka. Jen jeden dobrý člověk mi tam jednoho půjčoval, ale pořád jsem se za ty celé dva roky nedostala dál, než že jsem si jednou na minutku zaklusala. Kydat, čistit, a krokovat koně - vše, co jim tam můžu dělat. A ani s tím krokováním se to moc nepřehání, občas se i stává, nebo dokonce již dvakrát za ty dva roky se stalo, že jsem jim tam půl roku jen kydala, aniž by mě na někoho posadili. Tak posuď sama: jezdím na koních?

2. Ačkoliv mám Slovensko velmi ráda, žije zde asi půlka z mé rodiny, já žiji v Česku. Ale čistá Češka opravdu nejsem. Můj táta je Rus, jeho táta pochází z Ukrajiny a mamka z Ázerbajžánu. Moje mamka je sice z Čech, ale celá její rodina pochází zase ze Slovenska.
A část? Severovýchod na hranicích s Polskem. Přesněji určovat nebudu, ono by to stejně asi málokomu zde něco řeklo.

3. To se nedá tak říct, já nemiluji jen jedno zvíře a nedělám před nimi rozdíly. Mám rada všechna zvířata, ačkoliv se některých bojím či štítím - brouci (až na některé vyjímky), pavouci, hadi apod. -, pořád jsem ráda, že tu jsou. Však jak by to bez nich na Zemi vypadalo?

4. Hudba. Otázka, na kterou se mě ptají lidé pořád a asi nejvíc. Mám takový pocit, že dnešní svět je jen o komerci a povětšinou dost komerční hodbě - tedy až na nějaké vyjímky lidí, co poslouchají zase výhradně tu "nekomerční". V dnešní době hodně letí metal, rock, pop, hip hop.. A možná se budeš dost divit, ale mě se nelíbí ani jeden z dnes tak populárních žánrů. Poslední dobou hudbu moc neposlouchám, není moc skladeb, které by se mi opravdu líbili, ale převážně to je hudba filmová (vím, ta je asi dost komerční, ale dle mého názoru tito skladatelé jsou nedocenění. Každý kouká jen na režiséra, ale bez hudby by to přeci nebylo ono, ne?), líbí se mi i starší české hity i občas novější česká či slovenská hudba, pár anglických a francouzských písniček... Přesněji, třeba oblíbeného hudebního skladatele, skupinu či zpěváka, nemám. Ještě jsem nenašla člověka, od kterého by se mi líbilo alespoň pět skladeb.

5. Dříve bych ti s jistotou vyjmenovala asi pět nejkrásnějších plemen. Ale od té doby, co se u koní alespoň trochu pohybuju (ačkoliv asi fakt jen trochu), jsem poznala dost jiných plemen a krasavce i mezi nima. Každé plemeno má své pro i proti a já už neříkám, jaké plememno mám ráda, ale spíše kterého koně (možná i určitého plemene) miluji.

6. Někdo porušoval pravidla na Ufonkovi, pořád psal odkaz sem na stáj a jak je to tady super. Já to dlouhou dobu ignorovala, ale když jsem viděla každý den alespoň jeden odkaz na tu samou stáj, zvědavost mi nedala a otevřela jsem ho. Řekla jsem si, že si tu "blbost" zkusím a už jsem tu i zůstala.

7. Soutěží je spousta a já se zatím podívala pořádně jen do světa parkurů. Se stájí jsem byla na parkurových závodech, viděla jsem, jak se parkury cvičí.. Ostatní soutěže neznám tak dobře, nevím o nich skoro nic (možná ještě s vyjímkou dostihů, které jsou parkuru dost blízké.) Proto je nerada porovnávám. Ještě se dost hledám, co se koní týče, a tak oblíbenou soutěž zatím nemám.

8. Jedna z mála otázek, na které ti s čistým svědomím odpovím - neexistuje. Sportování mi nikdy ke srdci nepřirostlo. Možná jen ta jízda na koni, ale já bych se tomu chtěla asi věnovat spíše rekreačně, než-li sportovně.

9. Na televizi jsem se nepodívala, už je tomu dost dlouho. Mám jiné věci na práci, než jen sedět u televize. Ačkoliv je pravda, že moji sourozenci zase filmy zbožňují, musí se kouknout snad na každý a celý den nedělají nic jiného, než že se na tu televizi koukají (a občas jdou i třeba ven s kamarády), takže něco třeba pochytím. Zatím to je ale spíš o tom, že zjišťuji, jakých rozdílných jsme povah. To, na co se oni koukají, jsou dle mého jen americké blbosti založené na myšlence, že teenagery nezajímá snad nic jiného, než sex. A já pořád doufám, že to pravda není, že nás zajímá i spousta jiných věcí. Televize se mi poslední dobou dost znechutila.

10. Nyní "jezdím" na koníkovi Nevada. Když jsem teď o prázkách ve stáji každý den, tak mi museli již někoho dát. Ale stejně se tam nenašel nikdo, kdo by se mi s ní věnoval, takže zůstáváme jen u krokování, aby se alespoň trochu prošla. Jak to není kůň určený ke sportu, ostatní by ji jen ztěží vykydali - ostatně minulý rok jestli se někdy byla podívat i venku mimo box, bylo to jen vyjímečné..

11. Zde jsem dle mého názoru moc krátce na to, abych si tu vybudovala nějaké přátelství. Ale je pár lidí, co mi tu dost pomohli. Mezi ně patří třeba taková scary, které jsem moc vděčná! S pár lidmi si tu i píšu, možná z toho jednou bude přátelství, ale zatím si toho slova až moc vážím.. =)

12. Jsem spíše tišší, uzavřený člověk, který o věcech rád přemýšlí. Mám jen málo kamarádů, ale ne proto, že by se se mnou lidi nechtěli bavit, já je ani nevyhledávám. Žiju si svůj život a mám raději zvířata, než lidi. Proto jsem asi pro spoustu lidí dost divná, dávají mě různé přezdívky, mezi nimiž je asi nejvýstižnější "náboženská šprtka", kterou mě nazývá má vlastní sestra. Věřím v Boha, ačkoliv teď v tom dost kolísám a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se má víra v církev zmenšuje, ačkoliv v Boha zvětšuje. A šprtka? To je asi jasné. Přesně já, ten podivín, co se dobře učí a s nikým se moc nebaví, asi to nemá za potřebí..

13. A teď bych ti sem nejraději zkopírovala odstavec z mého profilu, který se tomu věnuje. Věk je velmi pomíjivá věc, dle mého by se na něj nemělo brát zas tak moc zřetel. Nic o nás nevypovídá, nebo alespoň nic podstatného. Určitě hned na první pohled poznáte, že mi není pět let - to bych musela být asi hodně moc dobrá, abych něco napsala již v pěti letech. Ale myslím, že od 10 do 25 let si lidé mohou podat ruce - chovají se stejně jen s rozdílem jejich osobností. Možná, až si najdou práci a začnou vychovávat dítě, trochu je to změní. Prozradím vám tedy jen, že již nejsem dítě, ačkoliv bych jím ráda zase zpátky byla, ale také žádně dítě zatím nevychovávám.

Prispela: 5320 mincí